Tentokrát jsme nechali koktávku odpočívat a vyrazili jsme Lálovým TOLEDEM. Fakt, že s námi cestoval Lála byl už sám od sebe zárukou dobré zábavy (viz. mp3 v sekci fotek). Pobyt na Lipně jsme, jako už tradičně začali soustředěním u kiosku (nepočítám-li občerstvování se již během jízdy) . Honny začal opatrně popíjet "Jupíky", jelikož nechtěl přejásat začátek, nakolik se mu to povedlo se dozvíte níže. Z kiosku jsme odešli kolem 20.00 a pokračovali jsme (také tradičně) ve Frymburku v hospodě. Zde pak z Honnyho spadl počáteční ostych a rozjel takovou smršť v zelenejch a pivech až z toho Márovi narostly nový parohy (který týden před tím pracně shodil) a já jsem sháněl narychlo nějaký čočky, protože jsem přestával vidět. Po zavíračce hospody (22.00 hod.- podle Červenýho, který znal číšníka měla být zavíračka až někdy ve tři ráno - no nevadí, snad příště) jsme se, jakožto značně podnapilá a hlasitá skupinka lidí, rozhodli navštívit sousední luxusní bar. Zde se pak naplno uplatnila Lálova schopnost bavit celé své okolí. Během půl hodiny stálo u baru asi 30 lidí, které Lála bavil svými historkami (pochopitelně vymyšlenými) ze svých údajných cest po: Argentině, Moldávii, Makedonii, Brazílii, Ukrajině a mnoha dalších zemích celého světa. Nutno podotknout, že mu to všichni opravdu "žrali", nejvíc ale barman, kterýmu pořád nešlo na rozum, jak je možný, že když je Lálovi 17 let (to mu taky úspěšně zbaštil) má tolik zážitků. Aby ho Lála ještě více přesvědčil přidal svojí oblíbenou otázku v ukrajinštině: ty čacháješ na jajcách? (něco jako jestli se drbe v rozkroku). Nakonec Lála ještě rozbil jedním rozpřáhnutím ruky tři sklenice s pivem a my se pro jistotu přesunuly do nedaleké herny, kde právě probíhala diskotéka pro žáky základních škol a ještě mladší. Hráli jsme kulečník a šipky (já teda moc ne) a Honny navazoval družbu s vyhazovačema. To se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože nastal menší incident s "přáteli z Holandska" (ten byl vyvolán kým jiným než Lálou). Lála se jednoho z nich zeptal (aniž by tušil, že jde o Holanďana), jestli nemá bůra, on však řekl osudnou větu: "you are fucker Czech". Lála mu odpověděl: "ty zase smrdíš jako tvoje matka, která před týdnem chcípla ve výtahu" a pak už do sebe začali strkat. Vyhazovači ale včas vyvedli brejlatýho holanďana ven a byl klid. Honny měl jedem incident přímo na parketu, ale na ten se bohužel vztahuje informační embargo, škoda. Lála se pak ještě pokusil zbalit jedno místní turbo (pozn.: turbo = velmi tlustá žena), po chvilce však pokus vzdal se slovy: "ty vole já to TDíčko nejen že neobejmu, já už ho ani nevidim". Následoval přesun zpět do baru, zde si Honny koupil na cestu asi dvacet plechovek piva a šel s ostatníma do kempu. Já s Lálou jsme si ještě dali pár "točenejch Budvárků a zelenejch" a vyrazili jsme asi s hodinovým zpožděním za ostatníma. Z tohoto důvodu jsou následující informace převzaté od Máry. Honnymu měla cestou údajně prasknout igelitka s plechovkama piva a ten pak do nich začal v záchvatu vzteku kopat, bohužel těmito rychlými pohyby v sobě rozproudil krev, ve které se téměř okamžitě zvýšilo promile alkoholu na trojnásobek. Výsledkem bylo následné upadnutí Honnyho do kopřiv, aniž by jakkoliv žehral na to, že ho to pálí (odtud nová přezdívka Kopřivátor). Po dalších sto metrech pro změnu narazil do tyče, podpírající závoru u vchodu do kempu a ta ho katapultovala na kmen nejbližšího stromu. Pak už se šlo spát (asi ve čtyři ráno).
Pozn.: Po skončení celého soustředění jsem se, zcela znechucen dozvěděl, že ten večer proběhlo Márovo poslední převlečení a to do spacího úboru (pyjama), které už, zbylé čtyři dny, nesundal.
Několik sousedů (Čechů) si u Lály snaží stěžovat na rušení nočního klidu, ten však stále ještě v alkoholovém opojení jen pronese, pro ostatní a jistě i pro sebe těžko pochopitelnou, větu: "černý svině". Ihned po probuzení Honny zjišťuje, že za svoje včerejší "cirkusové číslo" se závorou zaplatil rozbitím svých speciálních brýlí ( brýle tzv. "6 v jednom - SPECNAS", byly totiž: svářečské, sluneční, letecké, potápěčské, tankistické a samozřejmě i plavecké), proto si musel najít alespoň malou náhradu ve formě víček od "Jupíků". Následuje přesun do hotelu k Jáje v Horní Dolní. Mě, Honnymu a Márovi pivo moc nejede, akorát Lála potvrzuje svojí včerejší formu. Odpoledne si jdeme zahrát tenis a jelikož Lála odmítal požívat jakékoliv jiné energetické nápoje než lahvovou Plzeň 12°, bylo se na co dívat. Po tenise se přesouváme zpět ke kiosku v kempu, kde už se stará forma vrátila všem. Ve tři hodiny dostává Červenej hodně blbej nápad a sice, že se projedeme na kánoích. Obsazení kánoí ale bylo určeno dost nešťastně. V první kánoi byli: Honny, Červenej (zkušení vodáci) a Mára. V druhé kánoi byli: Lála, Hagi a já (všichni tři jsme měli nulové zkušenosti). Dopadlo to jak to asi dopadnout muselo, jakž taž jsme se doplácali na hloubku a tam jsme se z neznámých důvodů převrhli. S vypětím všech sil jsme dostali naší "kanoheaueu" ke břehu, kde jsme se opět pokusili nalodit. Tentokrát nám ovšem nevyšlo už ani samotné nalodění a ve dvaceticentimetrové hloubce jsme se "udělali" znova, což odnesly jednak moje kotníky a také Lálova psychika, protože nám hned nadával do hovad, že mu to děláme schválně a že na nás sere, z čehož jsme měli s Hagim záchvat smíchu, protože jestli za to někdo mohl tak to byl právě náš stokilovej basák. Na tomto místě bych chtěl čtenáře pouze upozornit, že chtějí-li vidět naše dobrodružství na kánoi, ať během pěti následujících měsíců sledují pořad Neváhej a toč v České televizi (nějakej dobrák nás totiž natáčel kamerou). Večer jsme ještě zašli ke kiosku a já s Hagim a Červenym jsme se, zatímco šli ostatní spát, byli podívat v baru, co je tam novýho. Snad každej, koho jsme tam potkali se nás ptal na Lálu, co s nim jako je, že nepřišel. Nejvíc se zajímal barman, kterej byl ještě vyveden z míry včerejší Lálovou návštěvou. V baru se nic moc nedělo, akorát jedný holandský holce chytili od svíčky vlasy, ale jak říkám jinak se nic nedělo. Spát jsme šli asi ve dvě ráno.
Ráno jsme jeli opět k Jáje, kde jsme zůstali až do oběda a kde jsem se společně s Lálou notně posílil Budvarem 12°. Následoval přesun ke kiosku kde jsme pokračovali v osvěžování. Odpoledne Lála rozhodl, že půjdeme chytat ryby. Namítal jsem sice, že nemáme pruty, ale Lála mě umrtvil větou: "na co pruty, já chytám jenom kamenama". Do té doby jsem netušil co takové chytání obnáší. Lála začal nejprve malými kameny (volil je zřejmě podle velikosti ryby, kterou chtěl chytit), skončil však tím, že našim německým sousedům totálně rozebral celé kamenné ohniště. Úspěch se ovšem dostavil. Na závěr jsme do Lipna ještě, ve třech lidech, "poslali" nalezenou část železobetonové konstrukce, ovšem bez většího účinku. Jedinej kdo se chytili byl německej soused, kterej měl hned vedle nahozený pruty. Nevydržel zřejmě potupu, že ačkoli on chytal dva dny a dvě noci (měl svítící splávky) a nechytil nic, a Lála měl se svojí "kamennou metodou" úspěch hned po chvíli. Ačkoli německy příliš neumim, vyrozuměl jsem z jeho hlasu něco, jako co to má znamenat, na což jsem mu zcela bravurní němčinou s precizním bavorským přízvukem odpověděl: "wir chytn rybn, vole!", a hned bylo mezi námi jasno (chudák německej, ještě nevěděl co mu provedem v noci!). Po nás nastupují k rybaření Červenej s Márou, kteří, ač s profesionální výbavou, chytili jen o trošku vetší rybu (pozn. Mára nechytil vůbec nic, když nepočítám klacek asi 25cm dlouhej). Večer se šlo do Frymburku, kde v místní restauraci předvádí Lála svá vrcholná čísla: chytání much do pusy, strkání mrkví do nosu a všemi vyžadovaného "týýýýgra" , kterého Mára pohotově zachytil svojí webovkou. Nad ránem se přesouváme opět do baru, kde se vše točí opět okolo Lály a kde Honny musí odpovídat na intimní dotazy místní dívky, znění typu: "ten Lála je asi divokej, že jo?". Zatímco jdou ostatní spát já, Mára a Červenej jdeme do na kulečník. Zde jsme až do doby, než se snaží Červenej mě a Máru přesvědčit, že nějakýmu (podle nás sotva desetiletýmu) koťátku je 16 let. Shodli jsme se, že Červenej asi přebral, on sám to kvitoval radostným vyprázdněním svých žaludečních prostor v místním parku, a jdeme tedy radši do kempu.
Pohodový den, kromě mě šli všichni na houby (já jsem si radši přispal). Scházíme se opět u kiosku, kde probíráme následující program: koupání, šlapadla, tenis, knajpa a pak se uvidí. Všechno probíhá podle plánu. Tenis byl tentokrát vyrovnanější, protože jsme byli jen mírně podnapilí. Na šlapadlech měl smůlu Honny, kterýmu byl přidělen Lála, jenž po několika šlápnutích prohlásil, že ho chytaj křeče do nohou, ať Honny šlape sám. Lála si pak v klidu zapálil cigárko a nechal se vozit po Lipně. Koupání je osvěžující, Lála zkouší plavat svoje oblíbené "ouško", ale málem se utopil. Večer jsme zašli do restaurace, kde jsme si dali 12° Budvar, kterej byl opravdu výbornej. V půl druhý jsme si ještě zakřičeli u německýho stanu a šli spát.
Hned ráno balení a odjezd, protože Lála musel být v poledne doma. Všichni už jsme ale byli stejně myšlenkama v Trutnově, kam jsme měli jet příští víkend.
That's all.