Na začátku je nutné podotknout, že jsme cestovali naší koktávkou, která však přes mé počáteční pochybnosti spolkla potřebných 414 km jako malinu. Z naší rodné vísky jsme vyjeli v 16.00 hod. Cesta na Lipno probíhala v klidu. Prvních 100 km jsem řídil já, zbytek Mára. Cesta však byla příliš dlouhá a proto se někteří účastníci soustředění dostatečně "upravili" už v autě (Honny - 8 piv a já - 4 piva). Po příjezdu jsme ihned vzali ztečí místní kiosek u něhož jsme vydrželi asi až do deseti. Po večeři jsme vyrazili do nedalekého Frymburku na jedno. Ve Frymburku v hospě to teprve dostalo ty správný otáčky. Dál už si toho bohužel moc nepamatuju, akorát vím, že jsme někde (tuším, že to byla snad nějaká piškotéka nebo co) hráli šipky a já vyhrál. Mára s Červenym pak ještě hráli kulečník. Do kempu jsme šli s Márou asi ve tři ráno. Červenej se vrátil do stanu v šest nalitej jako kněz. Víc už ze mne nedostanete….
Červenej vstává se slovy: "že já to víno pil, já jsem ale vocas", na což Mára utrousí
poznámku: " jo, holt ve víně je pravda". Po ranní hygieně jsme se rozhodli, že pojedeme na
snídani do hotelu ke kamarádce Červenýho do Horní Dolní (nebo tak nějak). V devět hodin jsme
byli na místě. Přes počáteční nervozitu vzala tato "snídaně" rychlý průběh (dvanáctky +
zelená). V šest hodin večer jsme se odhodlali k návratu. S Honnym jsem si ještě dal na
rozloučenou velkou zelenou, protože jsem tušil, že se asi delší dobu neuvidíme. A měl jsem
pravdu! Na tomto místě bych rád upozornil na zdařilou FOTOMONTÁŽ!!! v sekci fotek z auta
během návratu do kempu. Hned po příjezdu jsem šel spát, co dělali ostatní nevím a ani mě to
moc nezajímalo. Dál už jen telegraficky:
18.30 - probouzím se s potřebou dojít si na WC,
18.35 - hledám hlavní východ ze stanu (respektive zip),
18.55 - hlavní východ nenalezen, hledám nouzový východ,
18.56 - nalezen mezi trávou a celtou,
18.57 - vystrkuji nouzovým východem hlavu,
18.58 - bohužel opět usínám
19.15 - probouzí mě hluk těžké techniky, pomocí které se snaží několik hasičských sborů
vyprostit mé bezvládné tělo z nouzového východu,
20.00 - oslavuji návrat mezi živé koupelí v Lipně, která mě neuvěřitelně probrala.
Třetí kritický den. Ráno snídaně u kiosku, karty (sedma) a pak koupel v Lipně. Honny a Mára jsou v životní formě (viz fotky) a tak jdeme znovu ke kiosku. Kolem dvou odpoledne se rozhodujeme, že půjdeme na houby do nedalekého lesa. Červenej nás však místo lesem protáhnul bažinama a pralesem. Se zjištěním, že nerostou (našli jsme jen jednu prašivku u který jsme ochotně pózovali) se vracíme zpět ke kiosku, kde až do půlnoci probíhá družba s Lasem, Ušákem a Śárkou (toho času věrnými fanoušky kapely).
Z počátku výborné počasí. Mára s Červenym skoro nespali, protože vyzvali Lasa a Ušáka na zápas v tenise (na antuce) a až nad ránem zjistili, že nemají rakety, ba co víc tenis nikdy v životě nehráli. Já a Honny jsme se už toho "zápasu století" nemohli dočkat. Nejdříve jsme však rozhodli, že půjdeme na ryby. Chytali jenom Mára a Červenej, já a Honny jsme nabírali nové síly. Po osmi hodinách marného čekání na první rybu jsme se s Honnym shodli, že ryby (a ani houby) k večeři asi nebudou a šli jsme na borůvky. Po několika krocích jsme však v borůvčí uviděli hovno, za který by se nemusel stydět ani slon (lidi jsou zkrátka prasata) a tak jsme vzdali i borůvky. Soustředění před důležitým tenisovým zápasem vzal každý po svém: já + Honny (síťový rozhodčí + rozhodčí na empiru) jsme vsadili na dvanáctku Budvar, Mára se přežral a Červenej si hrál Snake na mobilu. Od ostudy zachránili oba "skorotenisty" dvě věci: špatné počasí a fakt, že v půjčovně raket žádný rakety neměli. Jak už jsem naznačil, rázem se zkazilo počasí; silný vítr a obloha se zatáhla asi tak jako při apokalypse. Mára nás ale uklidnil větou: "z tohodle mraku pršet nebude". Měl pravdu, tomu se ani nedalo říkat déšť. Naskákali jsme do auta a hurá do kempu hlídat stan aby neulít. Po hodině ve stanu jsem měl pocit, že asi halucinuji, protože Mára neustále prohlašoval, že "z tohodle mraku pršet nebude" a "nezaprší a nezaprší", přestože jsem jasně viděl, že stan začíná propouštět vodu. Nakonec však vyšlo najevo, že jestli má někdo halucinace, tak je to právě Mára. Když se počasí umoudřilo, zašli jsme ještě do kiosku na pivko a taky dohrát sedmu. Výsledek 2:2 na zápasy. Spát jsme šli asi v půl dvanáctý, kromě Červenýho, který se byl rozloučit se svýma "kamarádkama" (asi do dvou).