Naše slavná kapela má za sebou svůj první koncert. Stalo se tak asi po sedmi letech naší existence. Není to na zápis do Guinessovy knihy rekordů? Hlavní ale je, že už to máme za sebou a teď to můžeme rozjet…. Ale nejprve zpět k přípravě zmiňované akce.
Asi dva týdny před osudným večerem nám Mára oznámil, že budeme hrát na oslavě jeho švagra (mimochodem kdysi zarytého fanouška Visáčů, kvůli kterým se nerozpakoval zkazit nejednu svatební slavnost). Nejdříve jsme to brali jako dobrou srandu a jen pouhou Márovu záminku k pilnějšímu zkoušení. To, že to nejsou jen kecy jsem ale poznal když jsem šel týden před koncertem po naší vísce a Márova ségra mi oznámila, že už se těší na koncert. Nebylo mi dobře po těle. Zvlášť proto, že jsme se v plné síle kapely (Vokap, Lála, Mára a já) sešli do této doby spíš vyjímečně. Vždycky někdo chyběl. Někdy já, jindy Lála nebo Vokap, ale většinou chyběla hudební forma. Nakonec jsem se shodli, že v podstatě o nic nejde a že existují pouze dvě varianty průběhu koncertu - buď totálně propadnem, a nebo to bude průser. Nic mezi tim. Tak jdeme do toho…
Týden před akcí jsme se rozhodli, že si dáme tři kratší zkoušky ve třech dnech za sebou. Zkoušky probíhaly klasicky - na úvod jsme dali "Bábu" abychom si zvedli sebevědomí. Hrajeme jí v totiž v různejch obměnách a úpravách už sedm let. Ta baba na kterou to bylo psaný už snad ani nežije, ale když už to máme zvládnutý k dokonalosti, tak proč bychom jí nehráli. Shodli jsme se, že "Bába" je jistota. Jakmile nám na koncertě poteče do bot, tak nás tahle písnička spasí. Jako druhej song jsme zvolili "Pekaře", tedy poměrně melodickou a novější věc, se kterou také nemáme (alespoň si to někteří z nás d oté doby mysleli) nejmenší problém. Trojkou byl manažer, který byl 9 z 10 fanoušků (Korců) naší kapely označen jako nejlepší, nejpovedenější, nejuniverzálnější, nejrychlejší, nejúdernější, atd. písničkou všech dob. Při čtvrtý písničce už šlo pomalu do tuhýho. Na věčné předělávky "Buchet" s příchodem Vokapa jsem doplatil hlavně já. Na zkouškách jsem ji ale vypilovali a při troše shovívavosti se dá mluvit o zvládnutém kousku. Následovat měl "Průser". Povedený kousek z pera pánů Máry a Vokapa. Celkem slušná práce se kterou se však měl při svém "umění" dost problémů. Skutečnost, že jsem při této písni balancoval na hraně svého bubenického umu (a často jsem se během písně ocitl i daleko za ní) mne mírně znervózňovala. Ale nebyl jsem sám. Během uvedených třech krátkých zkoušek jsme ji prakticky nezahráli úplně bez chyby. Čas už ale nebyl a my byli nuceni nahrazovat kvalitu kvantitou, proto jsme ještě na předposlední zkoušce oprášili "Teroristy". Vokap je pak pro jistotu ještě narychlo předělal, abychom to neměli tak jednoduchý. A mohlo se jít na věc.
Samotný den koncertu pro mě nezačal dobře. Celý den jsem s Márou makali na ostrém letním slunci, což mi evidentně neudělalo dobře. Naštěstí Mára je na slunce zvyklej a tak to až tak moc nehrozilo večerní koncert. Čárou přes rozpočet byla také Lálova účast na fotbalovém utkání, což způsobilo, že dorazil až těsně před osmou hodinou. Rychle jsme si projeli ty naše "fláky" a začali stěhovat věci na zahradní párty, kde už v nervozitě čekalo a podupávalo asi 30 lidí (včetně dětí a Márových rodinných příslušníků). Nervozita byla z naší strany velká a snad i pochopitelná. První koncert to není jen tak. Vybrali jsme si místo na zahradě, kde jsme rozestavěli aparát. Místo v trávě bylo dobré, až na tu drobnost, že se tam někdo musel ještě poměrně nedávno hrát s vodou. Jak jinak si vysvětlit vlhký trávník v tom parnu?! Mně to ani tak nevadilo, ale Mára, který se rozhodl hrát naboso, se po prvním hrábnutím do strun narychlo obouval. Tak jsem si začal uvědomovat, že nám asi někdo nepřeje abychom ten večer zahráli. V tomto podezření mne jen utvrdila skutečnost, že někdo "ušlápnul" jack u mikrofonu. Že by to byla sabotážní akce místních vesnických "Nedvědářů" či "Gottařů"? Kluci to teda museli odzpívat jen na dva mikrofony, což nás však nedokázalo zastavit. Zvučil Mára. Přestože naše vybavení není nijak ohromující (několik komb, žádné odposlechy, a mixák nebo zesilovač už vůbec) jsem k mému údivu při hraní slyšel docela dost a když jsem se opravdu zaposlouchal, tak i zpěv. Ale vhledem k použitému aparátu se nebylo co divit.
Po krátkém rozehrání jsme vsadili na jistotu zařazením "Báby". Odehraná píseň bez chyby nám dodala sebevědomí. Mírným stínem je skutečnost, že lidi, kteří neznali váženou paní S. osobně, jsou ochuzeni o dvojsmyslnost bravurně psaného textu, ale to už bude holt úděl tohoto songu. Snad pod dojmem úspěchu Lála ignoroval dohodnutý play-list a jal se svým sólem začít Manažera. Naštěstí jsme ho relativně včas zastavili. Druhou písní byl proto pekař. Jak jsem již zmiňoval kvalitní kousek ovšem s jednou vadou. Spousta slok, textu, vět, slabik, interpunkce, samohlásek, ale dokonce i souhlásek! a já nevim čeho ještě způsobila, že jsem se pro orientaci v této písni upnul jen na jedno, pro mne osudné, slovo: "DIAPOL". Jinak řečeno když slyším tohle slovo, tak vím, že je čas končit. K naší smůle jsem však zpěvu moc nerozuměl, což mne znervozňovalo, protože jsem nevěděl, kdy přestat hrát. Proto jsem pod dojmem hesla: "co můžeš udělat hned neodkládej na jindy", ukončil písničku asi dva o takty dříve (nebo o osm taktů?) než ostatní. Až na tohle moje "fó pá" to ale docela šlo. To už lidi ale byli ve varu, ve kterém je mněl navíc udržet ještě Manažer. Mára trochu neprozřetelně věnoval oslavenci (ne zrovna nízce postavenému zaměstnanci v hierarchii managementu středně velkého podniku) zrovna tuto věc, ale to už je jejich věc jak si to vyříkají. Už ani nevim co způsobilo, že se Manažer také nepovedl úplně dokonale, snad to byla kombinace toho, že začalo pršet, Lálovi probily struny a přestal hrát a Vokap zapomněl zpívat. Sám nevím. Po této písni nastalo rozhodování, jestli není čas koncert s ohledem na déšť ukončit. Po krátkém bilancování dosavadního průběhu koncertu, kdy jsme se shodli, že horší už to snad být nemůže a můžeme se jenom zlepšovat jsme se rozhodli v případě ustání deště pokračovat. Po pár minutách přestalo pršet a nám tak zbývali ještě 4 písničky (zapomněl jsem totiž na představovačku, kterou zvládáme bravurně!). Ovšem fakt, že se nám dosud moc nedařilo ve věcech kvalitně nazkoušených ve mně způsoboval panickou hrůzu z písní následujících a pro mne náročných (Buchty a Průser).
"….A stal se zázrak. Bůh sestoupil na zem a stoupl si přede mne řka: "A teď to zahraješ bez chyby ty pitomče"."
A bylo to tam. Oba songy jsme prosvištěli rychlostí blesku a navíc s kvalitou hudebních virtuozů - tedy bez chyby.
Už i proto, že Vokap si v průběhu písní odpustil svá oblíbená improvizovaná sóla, kterými vždycky děsil a
dezorientoval zbytek kapely. Nálada v kapele najednou stoupla o 100 % a už jsme se ani nebáli požít něco
alkoholických nápojů, protože úspěch byl zaručen. Rozehráli jsme ještě ne zcela nacvičené Teroristy a hodlali
balit aparát. Protože se rozvášněné a namlsané publikum dožadovalo přídavků (marné bylo vysvětlování, že už nemáme
co přidávat), rozhodli jsme se pro jednu ne zcela běžnou věc. Místo požadovaných přídavků jsme se jali opravovat
nepovedené songy. Po perfektním zvládnutí Manažera, kdy jsem už skoro neviděl (vysílením?) a rozednilo se mi zase
až na Vokapovo doporučení sundat si sluneční brýle, jsme zahráli znovu Pekaře. Skutečnost, že jeden podnapilý
takyfanoušek kapely začal během písně ladit Márovi kombo a uzmul mu na jednu sloku (jejíž slova neznal) mikrofon
mne vede k zamyšlení: "To nebyl nikdo, kdo by ho zastavil? Kde byla naše ochranka? Červenej, Honny, za co vás
platíme?". Po akci tohoto výtržníka jsme se rozhodli koncert ukončit. Stejně už byla tma (asi 22.00 hod) a my museli
ještě balit.
Nakonec jsme ještě udělali pár kompotů a rozešli se do svých domovů.
Co myslíte, byla to povedená akce? Já myslím, že ikdyž ne po všech stránkách, tak vcelku jo.
